SDH Loučany

Výsledky 2015

Zpráva družstva mužů.....

Rád bych vás seznámil s letošní sezonou družstva mužů, která byla nejúspěšnější v historii sboru. Nejprve bych vám rád představil kluky, kteří se o tento úspěch zasloužili: Petr Vočka, Franta Kohoutek, Ondřej Křoupal, Tomáš Sklenák, Martin Bartoš, Jan Stratil, Petr Bartoněk a Pepa Okleštěk. O Pepovi bych rád řekl, že loni s podceňovaného klučinu, o kterém jsme si mysleli, že snad nedokáže nahradit našeho veterána Frantu, se stalo, co jsme nečekali! Pepa nás všechny tak překvapil. A to nejen, že nahradil Frantu, ale dokonce ho i předčil, a také si troufnu říct, že se zařadil mezi nejlepší košaře nejen tady u nás, ale i mezi ty na Extralize České republiky. To by ovšem stačilo, aby nám nezpychl. Dále jsou tu ještě kluci, bez kterých bychom to také nedokázali a to: Tomáš Palát, Tomáš Špičan, Lukáš Navrátil, Lukáš Hampl a také náš Berťa. Tímto jim všem patří můj velký dík.

Letos se také snažili kluci pod vedením Tomáše Paláta a Pepu Oklešťka založit Béčko mužů, ale nedostatek času a vytížení kluků nakonec jejich plány zmařilo. I tak se snažili a reprezentovali důstojně náš sbor a naši obec na některých pohárových soutěžích, za což jim moc děkuji.

Začátek sezony pro nás začal Okrskovým kolem v požárním sportu, které se konalo na Nových Dvorech. Z nedostatku členů jsme museli improvizovat a snažili se složit družstvo, které by vyrazilo zastat čest našeho sboru. Tým složený z našich matadorů Frantu Kohoutka a Petra Vočku, kteří netradičně zastali post proudařů, byl doplněn naší mladou krví z Béčka. Toto složení velice překvapilo a dokázalo porážet naše soupeře, kteří nastupovali v nejsilnějších sestavách! Za to kluci klobouk dolů.

Tak tedy k letošní sezoně. Zúčastňovali jsme se, jakožto pravidelně v posledních letech, Velké ceny Prostějovska a Hanácké Extraligy. Soutěže rok od roku navštěvuje víc a víc družstev, která jsou čím dál lepší a tlačí časy neustále níž a níž, takže jsme věděli, že nás nečeká nic jednoduchého a o každý bod do tabulky budeme muset tvrdě bojovat a podávat ty nejlepší výkony. Obě ligy jsme ovšem rozběhli výborně a po polovině soutěží se jméno Loučany pohybovalo v obou soutěžích na samotném vrcholu a všichni naši pronásledovatelé jen čekali na naše zaváhání. Bohužel to se dostavilo a chytili jsme nepříznivou šňůru pokažených závodů. Dělali jsme chyby, ze kterých jsme se chytali chvilkami za hlavu. Jeden závod krásně rozběhnutý útok a bohužel hadice se mi zamotala mezi nohy a místo vidiny skvělého času jsem viděl pouze trávník závodní dráhy. Pak už to šlo z kopce. Náš druhý proudař nechtěl zůstat zahanben a taktéž si hodil hadici pod nohy, ovšem dokázal mě trumfnout tím, že se mu to podařilo až téměř u terčů. I toto bohužel znamenalo další ztrátu bodů. Dále jsme, k tomu všemu, s kolegou přidali pár vyrovnaných prostřiků, a najednou jsme při pohledu na tabulku padali strmě dolů, a to se konec závodů blížil jako velká voda.

Snažili jsme se zapomenout na mizerné výkony a mysleli jsme jen na to jak se vrátit do boje o celkové vítězství. Následovaly zlepšené výkony, po kterých nám opět přibývali body do tabulky, a my dotírali na naše konkurenty.

Čas běžel a najednou tu byl poslední závod Hanácké extraligy a Velké ceny Prostějovska, který se konal ve stejný den. Byla krásná slunná sobota a nás čekal první ze dvou závodů v Olomouci na Lokomotivě. Už před tímto závodem bylo jasné, že o celkovém vítězi se bude rozhodovat mezi Loučany a Olešnicí, která vedla o 3 body. Všichni jsme cítili, že máme na to předvést ten nejlepší výkon ze všech a odhodlání jít za

vítezstvím bylo patrné na nás všech. Postavili jsme se na start a netrpělivě čekali na výstřel. Ten v zápětí přišel, a my se rozběhli vstříc historickému úspěchu. Kluci v zádu vše bez problému, Pepa koš brutálně jako vždy a strojník posílal vodu bez čekání vpřed. Všichni na místech a jen se čekalo na sestřik proudařů. Výstřik! Martin Bartoš sráží terč v čase 16:80, což byl nejrychlejší sestřik dne. Bohužel můj nepochopitelný prostřik na čas 17:76 byl zklamáním a náš sen se začal rozplývat. V tu chvíli mi zmizel úsměv z tváře a jen jsem se modlil, aby moje chyba nestála kluky úspěch. Samozřejmě že kluci stáli při mně a utěšovali mě tím, že to nějak dopadne. Každopádně to byla šance pro kluky z Olešnic. My už jsme se museli hned balit a vyrazit na závod Velké ceny Prostějovska do Soběsuk. Cestou jsme se stavili ve fast foodu u OBI, a tak jsme v době krmení volali mé sestře, abychom měli on-line přenos. Všichni jsme seděli v autě, ani nedutali a poslouchali jsme, co nám komentátor sděluje. Bohužel nebo spíše bohu dík kluci z Olešnic svůj pokus nezvládli, a tak nám všem spadl kámen ze srdce. Byli jsme strašně rádi, ale moc nás netěšilo, že jsme to vyhráli tímto způsobem.

Tak jsme směřovali do Soběsuk už jako mistři. V Soběsukách jsme hájili třetí místo, a to jsme ani náhodou nechtěli ztratit. Povzbuzeni úspěchem jsme se postavili na start a pokusem na pohodu, i s naším tradičním prostřikem, který k nám tuhle sezonu neodmyslitelně patří, jsme zastavili časomíru na čase 17:46 a skončili na druhém místě. Tímto jsme si udrželi třetí místo v celkovém hodnocení a oslavy nejúspěšnější sezony mohly začít. Ovšem jen družstvo mužů nestojí za všemi úspěchy našeho sboru. Hodně nás zviditelnil také triumf našich žen v Hanácké Extralize, za což jim jako velitel moc děkuji. Dále chci poděkovat mé mamince a sestře, které dovedly naše mladší žáky k vítězství v Olomoucké lize mladých hasičů.

Na závěr bych moc poděkoval klukům, co do noci běhali po hřišti, jen aby nachystali nářadí na sto procent na závody. Brali si dovolené a jezdili s technikou na servis a obětovali hasičům kus ze svého života, za což si jich vážím. Dále našim blízkým a rodinám, kteří nás podporují a dávají nám sílu a odhodlání podávat ty nejlepší výkony, protože když za vámi nestojí rodina, tak to nejde dělat tak, abyste dosáhli vrcholu. Pak také děkuji všem našim příznivců, kteří nám vždy pomohou, protože jejich pomoc je pro nás nesmírně důležitá. Do další sezony budeme i nadále reprezentovat náš sbor. Uděláme vše proto, abychom naše výsledky posunuli ještě výš a vy na nás mohly být ještě více hrdí. 

Zpráva družstva žen ....

Na úvod naší zprávy bych chtěla říct, že letošní rok byl prostě úžasný. I když by se mohlo z následujícího výčtu úspěchů zdát, že úspěch a dobré umístění je pro nás samozřejmostí, není tomu tak. Musíme říct, že letošní sezona nás stála hodně sil a nervů. Konkurence je rok od roku větší a počty družstev žen se na Olomoucku přibližují počtu družstev mužů. Ovšem největším problémem pro nás byla v letošním roce chybějící levá proudařka. Tímto bych chtěla vyzvat případné zájemce na tento post, aby se nebály a přišli mezi nás. I přes tento problém, jsme odjely úctyhodných 22 závodů.

A nyní k samotným závodům.  Již v měsíci dubnu nás čekalo okrskové kolo, které se po dlouhé době konalo v krásném prostředí na Nových Dvorech. Zpočátku to vypadalo, že ani v letošním roce nedáme na tento typ soutěží naše družstvo dohromady. Nakonec jsme to zvládly. A to s pomocí našich členek Lenky Hlavinkové, Ivči Kohoutkové a Simči Zatloukalové, za což jim moc děkujeme. Ve štafetě jsme skončily až třetí, ale královskou disciplínu- požární útok, jsme vyhrály. Velký podíl na našem vítězství měli hasiči z Famek. Asi se ptáte proč…udělali gesto, které se běžně nedělá. Bez zaváhání nám půjčili svoji mašinu, když ta naše těsně před útokem vypověděla službu. Tímto jim ještě jednou velice děkujeme.

Dále jsme se zúčastňovaly různých pohárových soutěží. A to Svésedlice NP, Brodek u Konice 4. místo, Měrotín 2. místo a Čelechovice 3. místo. Na nočních závodech v Měrotíně se nám zadařilo a s časem 17:40 jsme obsadily 1. místo. Další sedmnáctka se nám podařila v Hlubočkách a to 17:13, a také 1.místo. 

Vyzkoušely jsme i závody TFC. Byla to soutěž v Medlově, kde jsme získaly 4.místo, Velký Týnec 2.místo a Olomouc-Lokomotiva 3.místo.

Naší hlavní prioritou byla opět Hanácká extraliga. Letos měla 11 závodů, což pro nás znamenalo minimálně 11 infarktových stavů. První na řadu přišly závody v Dětkovicích. Zde se naše labilní povahy ukázaly v plné míře a my odjížděly bez bodu. 

Druhé závody HE se konaly u nás v Loučanech. I když se říká, že doma se nevyhrává, my jsme toto rčení konečně prolomily.  S časem 18:45 jsme získaly 1.místo.

Následovaly pěkné závody ve Chválkovicích. A pro nás další první místo s časem 18:95. Milou pozorností od pořadatelů byly stupně vítězů a medaile. 

Dalšími závody byly Střelice, kde jsme s časem 18:41 obsadily další krásné 1.místo.

Po vítězném hattricku přišla studená sprcha a to na závodech v Odrlicích. S časem 19:81 jsme braly pouze body za 6.místo. Druhý den se konaly závody v Břevenci a na jedné

z těžších tratí jsme si spravily náladu a to 2.místem s časem 18:17.

V pořadí sedmé závody, které se konaly v Haňovicích, pro nás znamenaly až 7.místo a to s časem 26:63.

Na další závody jsme vyjely do Šumvaldu. Zde se nám prostě nedaří. Ovšem letos v novém areálu to bylo 1.místo s pěkným časem 18:18. Na druhý den jsme vyrazily do Olešnic. V příjemném prostředí jsme vybojovaly 2.místo, s čase 18:76. Toto umístění pro nás mělo mnohem větší význam, protože po součtu všech bodů se nám splnil sen a my se, již 2 kola před koncem, staly vítězkami Hanácké extraligy. 

Předposlední závody se konaly v Plinkoutě. Podle našeho názoru je to nejtěžší trať ze seriálu HE.  I Zde nám patřilo 1.místo s časem 18:49. 

Zakončení HE proběhlo jako minulý rok na stadionu Lokomotiva Olomouc. Loňský úspěch jsme sice nezopakovaly, ale i tak jsme si odvezly pěkné 3.místo s časem 18:81. 

Říká se, že těžší je obhájit, než poprvé získat a nám se to podařilo. Letos jsme opět vyhrály, a staly se tak, již čtyřnásobnými vítězkami Hanácké extraligy. 

Závěrem mi dovolte několik poděkování. Děkujeme Andě Frgálové z SDH Otaslavice, dále Katce Rozsívalové a Zdeně Václavkové z SDH Náměšť na Hané za pomoc při závodech a trénincích, moc si toho vážíme. 

Také chceme poděkovat družstvu mužů, za jejich pomoc a ochotu. I když nám to občas skřípe, jsme rády, že je máme.  

A v poslední řadě děkujeme Petru Bartoňkovi, který nám na trénincích doplňoval chybějící proudařku. 

A co říct na závěr. Pro nás to byla neskutečná sezona, kterou jsme si náležitě užily. Je neskutečné, kolik kilometrů jsme ujely, kolik kilogramů dobrého jídla jsme snědly, kolik litrů kávy jsme vypily, kolik pohárů jsme dovezly, kolik lidí jsme potkaly, kolik minut strachu jsme zažily a hlavně kolik skvělých chvil jsme si spolu užily.